Krokoblogy

Ostravská inspirace [Blanka Vašíčková, 7. 11. 2017]

Ráda chodím, a i když upřednostňuji hory, tak i procházka v Ostravě může být balzám na duši a vzpruha pro tělo. Možná nevěříte :-) Ale ráda bych vyvrátila poněkud mylnou představu, že Ostrava je černé a špinavé město, stokomínaté. ...

Nemám rád předjaří [Aleš Linhart, 17.3.2013]

Nemám rád předjaří a přece ve mně vzbuzuje naději, že se chystá něco skvělého, delší a teplejší dny, vonící tráva a bublající život. Ale prozatím tu je pouze konec března se svým chladem kam se podíváš, bláto na cestách a vybledlé barvy, všechno dohněda. Pražské lesy k tomu skýtají nevábné pohledy na hromady odpadků, které, zdá se, nikdo neuklízí jak je rok dlouhý, ale na jaře aspoň zarostou bující vegetací. Nemusíte ale mít rádi tuhle dobu a stejně se vám občas někde něco zalíbí. Třeba pomalu rozmrzající rybníčky s ledem dost silným na to, aby zbloudilému beaglovi umožnily předvádět biblické kousky chůze po hladině ...

Žena a fotbalový zápas [Jitka Novotná, 12.3.2013]

Dobrý den, velice mě pobavil článek o rodinných vazbách J. Proto bych se ráda přidala se svým sportovním příběhem. Dostala jsem krokoměr k loňským Vánocům od manžela, ale většinu času při jeho využívání trávím se svými kamarádkami nikoliv s manželem. Manžel je sportovně založený, ale chození bez cíle mu přijde trošku zbytečné. Před několika týdny mě překvapil. Při večeři mně sdělil, že jeho kamarád, se kterým měl jít na fotbalový zápas SPARTA Praha – FC Chelsea, onemocněl. Přišlo mi divné, že už dále hovor na fotbalové téma nerozvíjel  ...

Utužení rodinných vazeb [Jaroslav Dlask, 1.3.2013]

Uběhl další týden (pátý) a počet kroků v krokoměru moc nepřibývá, přestože ho nosím stále s sebou. Co s tím? Večer po příchodu z práce je potřeba věnovat se domácím aktivitám, takže můj odchod na delší vycházku k získání dalších kroků nepřipadá v úvahu, bez toho aniž bych riskoval domácí výměnu názorů. Zvolil jsem tedy jinou variantu a začal přesvědčovat partnerku, která mimochodem při sedavém zaměstnání, moc sportovních aktivit také neabsolvuje. Půlhodinka přesvědčování a povedlo se ... 

Magické krabičky [Jaroslav Dlask, 15.2.2013]

Také znáte ten pocit? Víte, že byste se měli hýbat, ale bojují ve vás dvě já a většinou zvítězí já, zítra se už určitě budu hýbat. Upřímně, jsem na tom někdy podobně jako vy a to od dětství sportuji, jen pracovních povinností je více a následně přicházejí výmluvy. Přemýšlel jsem, jak si rozhodování zpříjemnit. Začalo hledání inspirace na internetu. Po několika minutách mám řešení - krokoměr. Osobní motivace je vyřešena, a pak přišel další nápad, že se dají stejným způsobem povzbudit ...

Jak jsme začali chodit [Blanka Boháčová, 2.2.2013]

Celá naše rodina patří mezi nadšence pro chození. V mládí jsem sportovala, hrála jsem volejbal ještě i v době, když už jsem byla vdaná. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych mohla mít problémy s nadváhou. Ale po dětech jsem postupně přibrala skoro o patnáct kilo. Kupodivu to nebylo ani během těhotenství nebo hned po porodu. Nejhorší to bylo vždycky v době, když bylo dětem kolem dvou let. Dodatečně mě napadlo, že to mohlo souviset právě s tím, že tou dobou jsem skoro přestala chodit ...

 Školní zařízení drive-in [Saša Vokurková, 18.1.2013]

Když pozoruji ranní ruch v těsné blízkosti školních zařízení, kde se všichni snaží zastavit autem tak blízko ke vchodu do školy, jak jen to jde, zdá se mi, že ideálem dnešních rodičů by snad byly školy a školky typu drive-in. Dokonce myslím, že je to myšlenka, které by se měli urychleně chopit zdatní úředníci ministerstva školství, anebo ještě lépe úředníci institucí evropských. Školy by přece stačilo jen nepatrně přestavět, aby se příjezdová silnice protáhla dovnitř do budovy. Autem by se potom dalo zajet rovnou pod střechu a pěkně do tepla ...

 Den jako stvořený pro nesmeky [Jiřka Kleinová, 6.1.2013]

Nemít nesmeky, nešla jsem dnes ven. S nesmeky jsem se poprvé setkala před třemi lety. Nevěděla jsem, že se jim říká nesmeky, nejdřív jsme jim říkali jednoduše řetězy na boty. Koupili jsme je na horách u prozřetelného pana vlekaře. Díky nim jsme mohli vzít babičku, co špatně chodí, na procházku po uklouzaných svazích. Nesmeky považujeme za revoluční vynález, i když na nich vlastně na první pohled nic převratného není. Ale jak už to tak bývá, revoluční objevy bývají triviální ...