Den, jako stvořený pro nesmeky

Nemít nesmeky, nešla jsem dnes ven.
S nesmeky jsem se poprvé setkala před třemi lety. Nevěděla jsem, že se jim říká nesmeky, nejdřív jsme jim říkali jednoduše řetězy na boty. Koupili jsme je na horách u prozřetelného pana vlekaře. Díky nim jsme mohli vzít babičku, co špatně chodí, na procházku po uklouzaných svazích.
Nesmeky považuji za revoluční objev, i když na nich vlastně nic převratného není. Ale jak už to tak bývá, revoluční objevy bývají triviální.
Od doby setkání s nesmeky jsme jimi postupně vyzbrojili skoro celou rodinu. Začali jsme babičkami, a to jsme ještě nesmeky sháněli v sousedním Rakousku. Pak jsme si je koupili pro sebe a teď o ně škemrají i děti. Po dnešku, kdy nám zas napršelo na zmrzlé silnice, si říkám, že bychom jejich přání asi měli vyslyšet. Vždyť ono šeredně uklouznout se dá v každém věku.
Tak nějak samozřejmě jsme se stali velkými propagátory nesmeků. Trochu se posmíváme klouzajícím a každému doporučujeme, ať nesmeky opatří – když už ne pro sebe, tak aspoň pro seniory z příbuzenstva. Upřímně řečeno, nošení nesmeků seniory by mělo být snad povinné a totéž platí také pro těhotné ženy. Vždyť u každého z nich může být jediný pád fatální. Nakonec – není snad vymýšlení dárků babičkám a dědečkům vždycky trochu složité?  Tak je to takový malý tip na dárek. Nejen pro seniory, ale vlastně pro každého, kdo rád a v každé roční době chodí.