Chodit rychle nebo pomalu?

V mnohých z nás stále přetrvává nedůvěra k tvrzení, že lze skutečně trvale zhubnout prostou chůzí. Zhubnout pravidelným běháním, to snad ano, ale chůzí? Snad tedy když budeme chodit ve vysokém tempu?

Jak se můžete dočíst na mnoha místech tohoto portálu, názor lékařů na vhodnost jednotlivých druhů pohybu se v průběhu posledních 40 let neustále vyvíjí. Lékaři již od antických dob vědí, že sedavý způsob života je nezdravý. Avšak teprve když hygienické reformy zaváděné postupně od konce 18. století až do druhé poloviny století 20. vedly k zásadnímu prodloužení průměrné délky života, ukázalo se s plnou silou, jak drastické důsledky přináší nedostatek pohybu pro společnost jako celek.

Od druhé poloviny 60. let minulého století dostala propagace pro zdraví tak říkající oficiální podobu. Z pohledu tehdejší doby se jeví logické, že za opak sedavého životního stylu se považoval aktivní sport, v jehož těžišti je obvykle běh. Lidé začali masově běhat a svět začalo dobývat slovo jogging – které angličtina zná již od 16. století (to jog – třást něcím nahoru a dolů), ale před rokem 1967 označovalo spíše klidnou jízdu na koni.

Jistě není špatné, když denně běháme – na tom se lékaři shodnou i dnes. Pokud budete běhat denně nebo obden 5 km, a vydržíte to tak 2 měsíce, je velmi pravděpodobné, že zhubnete. Měli byste ale běhat rozumně, asi ne více než oněch 5 km denně. A určitě byste měli vědět, že v posledních 10 letech přibývá vědeckých prací, které prokazují rychlejší stárnutí tkání u sportovců, kteří denně běhají mnoho kilometrů, nebo denně jezdí desítky kilometrů na kole. Volné radikály (nebo přesněji reaktivní formy kyslíku), které urychlené stárnutí tkání způsobují, vznikají jako vedlejší produkt fyziologických aerobních dějů, a když tato produkce překročí určitou míru (což například desetikilometrový běh určitě splňuje), nestačí naše antioxidační mechanismy všechny volné radikály "zamést".

Nechme nyní stranou další medicínské aspekty srovnání chůze a běhu a vraťme se k otázce v nadpisu článku. Jeden ze zásadních názorových posunů v moderní sportovní medicíně vychází z poznání, že různě intenzivní fyzický výkon vede k spalování odlišných energetických substrátů. Nad určitou hranicí výkonu svaly přednostně spalují sacharidy (tedy ty z potravy i zásobní glykogen). Když tedy uběhneme 5 km, vrátíme se s podstatně menší zásobou glykogenu ve svalech i v játrech a organismus si z následujícího příjmu potravy musí tyto zásoby obnovit. Samozřejmě, spálíme i určité množství tuku, ale bohužel, pokud by docházel glykogen, pak začneme spalovat i své bílkoviny, tedy svaly. Naproti tomu při chůzi - a to i při chůzi pomalé - spalujeme přednostně své zásoby tuku. Přestože je tuk vydatnějším zdrojem energie než sacharidy (1 gram tuku teoreticky obsahuje 9 kcal, zatímco 1 gram cukrů jen 4 kcal), jeho spalování je pomalejší. Tak právě vhodné pro chůzi.

Hrubou orientaci o tom, co naše svaly spalují, nám může dát tepová frekvence, čím je vyšší, tím větší podíl tvoří sacharidy a relativně menší část výkonu je hrazena tuky. O tepové frekvenci podrobněji zde.

Kouzlo chůze je právě v tom, že jde dlouhodobě o nejspolehlivější a z hlediska zdraví nejšetrnější způsob nejen snižování tělesné hmotnosti, ale rovněž tréninku vašeho srdce. Problém samozřejmě je, že většina z nás má v povaze určitou netrpělivost, je to jeden z atributů moderní doby. Potřebuju zhubnout za měsíc! Do léta! Pravděpodobně však asi víte, že rychlé zhubnutí většinou vede v dalších týdnech a měsících k návratu hmotnosti na původní hodnotu a často i na hodnotu vyšší. Je to onen známý "jojo efekt".

Zkuste v sobě překonat právě tuto touhu po rychlé změně a uvědomte si, že jen pomalá změna může být trvalá. Začněte chodit. Pokud ujdete každý den po práci 6000 kroků, tedy pokud budete chodit nepřerušovaně přibližně hodinu, můžete chodit i pomalu, ale efekt se dostaví. Bude to sice trvat několik měsíců, ale je šance, že změna bude trvalá. A pro větší motivaci doporučujeme si koupit krokoměr, nosit ho celý den a snažit se, abyste večer měli na displeji číslo 10.000.