Jak jsme začali chodit

Celá naše rodina patří mezi nadšence pro chození. V mládí jsem sportovala, hrála jsem volejbal ještě i v době, když už jsem byla vdaná. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych mohla mít problémy s nadváhou. Ale po dětech jsem postupně přibrala skoro o patnáct kilo. Kupodivu to nebylo ani během těhotenství nebo hned po porodu. Nejhorší to bylo vždycky v době, když bylo dětem kolem dvou let. Dodatečně mě napadlo, že to mohlo souviset právě s tím, že tou dobou jsem skoro přestala chodit. Dokud bylo dítě v kočárku, nachodila jsem hodně a ještě jsem se občas pěkně zadýchala, když jsem musela někde kočár tlačit do kopečka. Ale kolem druhého roku přišla krize – obě děti tou dobou přestaly být ochotné jezdit na kočárku a chtěly ťapat po svých. Ovšem jejich tempo bylo k uzoufání a vzdálenost, kterou jsme za den ušli, byla nevelká. Samozřejmě k tomu se přidalo i moje zajídání únavy, hlavně večer.

Tehdy se v naší rodině stala událost, která námi všemi otřásla. Starší bratr mého muže nečekaně zemřel v pouhých padesáti třech letech. Na infartkt. Pravdou je, že moc zdravě nežil, měl rád dobré jídlo a pohyb nevyhledával. Byla to hrozná rána, hlavně pro manžela. Právě tohle byl nakonec pro nás ten hlavní důvod, proč jsme se zamysleli nad tím, jak žijeme. Manžel mě začal podporovat v tom, abych s pravidelným cvičením nejen začala, ale taky u něj vydržela. A tehdy jsme začali taky pravidelně chodit s dětmi na výlety. Tomášek už pěkně šlapal a Aničku jsme si střídali v nosítku na zádech (tou dobou už se pěkně pronesla!) a mezitím vždycky chvíli ťapala. Kupodivu, čím byla cesta krkolomnější, tím víc ji to bavilo a dokonce šla i tím rychleji. A hlavně čas běžel a málem každý měsíc jsme mohli sledovat pokroky v její zdatnosti. A v naší a Tomáškově taky, pochopitelně.

Dnes chodíme na výlety pravidelně, ujdeme s dětmi klidně patnáct, někdy i dvacet kilometrů. Moc si pochvalujeme, že jsme děti vedli k chození odmalička, i když to zpočátku nebylo tak idylické. A moje kila už jsou dávno pryč.

O některých z našich výletů napíšu zase jindy.