Žena a fotbalový zápas

Dobrý den, velice mě pobavil článek o rodinných vazbách. Proto bych se ráda přidala se svým sportovním příběhem. Dostala jsem krokoměr k loňským Vánocům od manžela, ale většinu času při jeho využívání trávím se svými kamarádkami nikoliv s manželem. Manžel je sportovně založený, ale chození bez cíle mu přijde trošku zbytečné. Před několika týdny mě překvapil. Při večeři mně sdělil, že jeho kamarád, se kterým měl jít na fotbalový zápas SPARTA Praha – FC Chelsea, onemocněl. Přišlo mi divné, že už dále hovor na fotbalové téma nerozvíjel, ale rozuzlení přišlo za dva dny. Domů dorazil s květinou, na stole rozsvítil svíčky, aktivně se hrnul do přípravy večeře a zářil jako měsíček na jasné obloze.

Po večeři to přišlo, dostala jsem otázku, zda ještě používám krokoměr a zda se kroky načítají opravdu tak, jak mu popisuji a zda bych nechtěla vyrazit s ním na společnou vycházku? Oči se mně rozzářily a on pokračoval: „Mohla by ta vycházka být s přestávkou?“, vy už tu tušíte, co asi přišlo. Ještě jsem se zeptala: „S jakou přestávkou?“, nechápala jsem. Odpověď mně vyrazila dech a zároveň pobavila. „Přestávka by trvala asi 105 min a jedná se o celý fotbalový zápas“, vyhrkl a čekal, co bude. Nakonec jsme vyrazili pěšky i s krokoměrem z Petřin na Letnou a zpět.

Celkem se na krokoměru po návratu objevilo skvělých 11,5 km a i ten fotbal jsme si společně užili.

P. S. Na společné procházky od té doby vyrážíme společně a pravidelně a cíl? Ten si vždycky najdeme.