14 650 kroků v Dobříši
Procházka v parku nezní jako to pravé pro někoho, kdo propaguje dlouhé výlety od někud někam. Dobříš znám velmi dobře, je to pro mne již přes 15 let cíl a někdy i východisko cyklistických výletů do Brdských kopců i směrem na Nový Knín. Dobříš je však známá hlavně díky svému krásnému zámku, o který se skvěle stará rod Colloredo-Mansfeldů. Před rokem 89 patřil zámek Svazu spisovatelů – mnozí si jistě vzpomenou na kultovní dialog Miroslava Horníčka s Janem Werichem ... "... a ten Shakespeare ... to byl dobrý básník" ptá se Horníček. Werich po dramatické pauze vykřikne "Dva zámky - plné spisovatelů!" Tak jsme znali Dobříš po desetiletí, krásný, ale nepřístupný zámek značně spojený s režimem. Zámek je již dlouho přístupný, ale vlastně jsem zde nikdy nebyl jako standardní návštěvník. Je to ostuda, hrady a zámky navštěvuji rád a když byl můj starší syn o něco mladší, jezdili jsme na hrady a zámky od jara do podzimu určitě nejméně 2x za měsíc. Zámek v Dobříši jsem znal spíš z několika slavnostních křtů knih a dalších podobných společenských událostí. A díky tomu jsem nikdy nebyl v zámeckém parku.
První srpnovou sobotu jsme to s mou ženou jeli napravit. Návštěvu dobříšského francouzského parku doporučujeme každému, připomíná Schönbrunn, ale i když je menší než slavný vídeňský zámecký park, spojuje v sobě současně vznešenost i jakousi českou útulnost. Současný zámek začali Mansfeldové stavět v polovině 18. století a podobnost se Schönbrunnem není náhodná, architekti se slavným vídeňským zámkem inspirovali. A kdo vlastně byli oni architekti? Zámek projektoval francouzský architekt Jules-Robert de Cotte za významného přispění italského architekta a štukatéra Giovanniho Niccolo Servandoniho. Avšak i Servandoni byl spíš francouz (Jean-Nicolas Servan) a tak nás nepřekvapí, že dobříšský zámek nese rovněž jasné stopy francouzského barokua. Na výzdobě parku se podílel také český (nebo česko-rakouský) sochař Ignác Platzer, jehož sochy najdeme jak v Dobříši, tak v Schönbrunnu.
A ještě závěrečná poznámka navazující na první větu: krokoměr jsem bral spíš ze zvyku, ale když jsem se při návratu k autu podíval na displej, nechtěl jsem věřit svým očím. V parku jsme nachodili 14 650 kroků. Tedy přesněji toto číslo platí pro mne s délkou kroku 80 cm; moje žena jistě nachodila přes 15 000. Délkové jednotky jsou univerzálnější: 11,72 km.
