Pavlov na Vysočině: Soutěž o slunečnice

V sobotu 11. srpna 2012 jsme jeli slavit narození neteře. Šťastná maminka byla ještě v pelhřimovské porodnici, oslava se konala v nedaleké malebné vesničce Mezná. Přijeli jsme z Prahy do Pelhřimova odpoledne za drobného deště, který se občas měnil v nepříjemné přeháňky. Vyrazil jsem někdy po třetí s tím, že kdyby se rozpršelo, tak mě manželka nabere někde po cestě. Vydržel jsem prvních 20 minut poprchávávní a dobře jsem udělal. Déšť ustal a poslední hodinu chůze jsem byl odměněn nádherným pozdním odpolednem s dalekými výhledy, jaké nabízí Vysočina. Zvolil jsem trasu převážně polními cestami přes Skrýšov, Pavlov, Rynárec a pak po malé silničce do Vratišova a Mezné. Když jsem se blížil k prvnímu domu v Pavlově, již zdaleka jsem slyšel nadávání muže v montérkách, že "mu to někdo ulomil schválně". "Ale mohl to být vítr" opatrně namítala manželka. "Žádný vítr, udělal to někdo ze sousedů". Teprv po chvíli jsem zjistil, že šlo o slunečnice, v Palově probíhal již několikátý ročník soutěže o nejvyšší slunečnici. Nikdy jsem asi neviděl v jedné vesnici tolik krásných a statných slunečnic. Na tu poslední, která rostla u cedule na konci vesnice, mi poprvé vysvitlo sluníčko.

[celkem 16 km, převýšení cca 200 m]