Vědecké důkazy o přínosu chůze

Důkazy, které vědci potřebují k tomu, aby mohli doporučit nějaký lék nebo metodu, vyžadují náročné ověřování na poměrně velkých souborech lidí. Nelze tedy zkrátka říci, že to či ono prostě funguje, protože Františkovi, co bydlí na rohu ulice, to udělalo moc dobře…. Jaké tedy máme důkazy, že chůze skutečně prospěšná je (vždyť přeci Františkovi posledně moc dobře neudělala, neb si cestou z hospody vymkl kotník)?

Vlivem sportu a chůze na prognózu se zabývalo obrovské množství studií. Přehledně je pro nás zpracovali vědci z University College of London formou tzv. metaanalýzy (Br J Sports Med 2008;42:238-243). V roce 2007 pečlivě prostudovali tehdy dostupnou literaturu, která pojednává o fyzické aktivitě, chůzi a kardiovaskulárním riziku a úmrtnosti. Nalezli celkem 4259 článků, které postupně třídili podle jejich obsahu, kvality a informací nutných ke statistickému zpracování. Nakonec našli 18 velkých, prospektivních studií, ve kterých byl specificky sledován vliv chůze na osud nemocných stran výskytu kardiovaskulárních komplikací (infarktů, nutnosti ošetření věnčitých tepen srdce, mozkových příhod atd.) a s ohledem na riziko smrti jako takové. Tyto studie zahrnuly dohromady 459 833 jedinců, kteří byli sledováni v průměru 11,3 roku a během té doby u nich vzniklo 19 249 případů výše zmíněných onemocnění nebo úmrtí.

Účastníci těchto studií byli rozděleni do kategorií podle vzdálenosti, kterou ušli za týden, a podle tempa. Kritéria se sice mezi studiemi lišila, autoři však sumarizovali, že intenzivně chodící skupina se chůzi věnovala nejméně 5,2 hodiny týdně a ušla více než 17,2 km týdně. Rychlá chůze byla definována rychlostí nad 4,8 km/h, střední jako 3,2-4,6 km/h.

Porovnání mezi „intenzivními chodci“ a nejméně chodícími účastníky studie ukázalo, že chůze snížila riziko kardiovaskulární nemocnosti průměrně o 31% a riziko celkové úmrtnosti o 32%.

Autoři také zkoumali, jak se projevuje efekt chůze u méně chodících (kolem 3 hodin týdně nebo 9,8 km týdně). I zde byl efekt prokazatelný, i když redukce KV příhod byla jen 16% a celkové úmrtnosti jen 20%.

Celkově tedy lze říci, že existuje efekt mezi dávkou (ušlou vzdáleností / dobou chůze) a efektem (snížením KV příhod a rizika smrti). Mezi muži a ženami pak nebylo v přínosnosti chůze rozdílu.

Zajímavé je, že rychlá chůze měla celkově větší dopad než velký objem pomalejším tempem. Rychle chodící jedinci měli riziko sníženo prakticky o polovinu, zatímco velký objem pomalým tempem pouze o čtvrtinu.

Autoři tedy uzavírají, že:

• chůze vede k jednoznačnému snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění a úmrtí jako takového, a to jak u mužů, tak u žen
• přínos je patrný i u méně chodících, již od 3 hodin / cca 10 km za týden, středním tempem
• větší aktivita vede k významně většímu dopadu na nemocnost i úmrtnost
• většího efektu lze dosáhnout rychlou chůzí.

 

Foto © Giuseppe Malara | Dreamstime.com