Pečujte o své svaly – bez nich se dlouho žít nedá

V průběhu našeho života jsme ohrožováni neustále. Nejdřív jde o to přežít svoji nerozvážnost (problém často vyhrocený u mužů, kteří o svůj život usilují na rychlých motocyklech, bicyklech, padácích a paraglidech a při mnoha jiných sebezničujících kratochvílích). Pak nastane problém přežít hrozbu infarktu, mozkové mrtvice a rakoviny. Demografická data ukazují, že se nám to daří čím dál tím lépe, více a také v lepší kondici se dožíváme vyššího věku. Ne všichni ale dospějeme do spokojeného aktivního stáří. Mnoho z nás může naopak skončit ve stavu, kdy se bez cizí pomoci neobejdeme. Té se navíc často dostává pouze v ústavech, daleko od rodiny, přátel a radosti. Co tedy bude rozhodovat o tom, kdo z nás se dožije spokojeného aktivního stáří a bude si je užívat?

Jsou to naše svaly. Na nich závisí i tak obyčejné věci jako vstát z postele, odkašlat si, dojít si na toaletu, donést sousto do úst a napít se… Ukazuje se, že svaly, či spíše jejich hmota a síla, budou u většiny z nás rozhodovat o tom, zda tady vůbec budeme. Svalová hmota je totiž jedním z hlavních faktorů schopných předpovědět riziko nemocnosti a úmrtnosti ve vyšším věku. Bohužel se musíme smířit se skutečností, že kvalita i objem našich svalů ve starším věku neodvratně klesá, proto je důležité, aby výchozí hodnoty byly co nejlepší, aby bylo vůbec z čeho brát.

Ztráta svalové hmoty se v odborné literatuře označuje jako sarkopenie, jde o složené slovo původem z řečtiny, kde sarcos označuje sval či maso a slovo penia nedostatek. Termín byl původně používán pro označení úbytku přirozené svalové hmoty ve zdravém stáří, avšak postupně byl převzat i pro nemocné, u kterých k sarkopenii dochází z patologických příčin (sekundární sarkopenie). Kromě ztráty hmoty byla také snaha označovat tímto slovem ztrátu svalové síly. Ta ale nemusí být k hmotě v příliš těsném vztahu, protože se na ní podílí i další složky tvořící celou nervosvalovou soustavu. Proto se nově označuje ztráta kvality svalů a jejich síly termínem dynapenie.

V mnoha provedených studiích se objem svalové hmoty (často měřený jednoduše třeba jako obvod paže) ukázal jako významný prognostický ukazatele toho, zda bude člověk ve stáří nucen používat k chůzi hůl či jinou oporu. Určuje i jaké bude riziko jeho pádů a úrazů (zejména ve vyšším věku velmi nebezpečných, neboť i kosti postupně řídnou a snáze při úrazech praskají). Při sledování velkých souborů lidí se ukázal objem svalů významný i pro riziko úmrtí jako takového.

Počáteční pozorování však mnozí autoři do jisté míry zpochybnili. Jednou z příčin takového rozporu je zcela jistě způsob, jakým se svalová hmota měří. Zatímco jedni se spokojili s prostým měřením některých antropometrických ukazatelů (objem paže, měření tuku kaliperem atd.), modernější metody zahrnovaly použití sofistikovaných technik včetně CT (výpočetní tomografie), MRI (magnetické rezonance) a v posledních letech zejména DXA (dual X-ray absorptiometrie) či biochemické metody stanovení celkového tělesného draslíku nebo odpadů kreatininu.

Studie s využitím moderních technik ukázaly, že pokles svalové hmoty nastává po celkem dlouhém období jejího stabilního objemu. Významný je především u osob po 60. roce věku. V absolutních číslech je sice pokles rychlejší u mužů, ale pokud jej vztáhneme k jejich obecně vyšší svalové hmotě, je srovnatelný se ženami.  Ukázalo se, že pokles je rychlejší na dolních končetinách.  Epidemiologické studie ukázaly poměrně vysokou četnost sarkopenie u starších jedinců (nad 70 a 80 let) a některé neznačily, že pokles svalové hmoty je u žen ovlivněn menopauzou.

V posledních letech se kromě svalové hmoty objevila i řada důkazů o tom, že možná ještě důležitější než svalový objem, je svalová funkce. Ani zde není problematika jednoduchá, neboť funkce může být poměřována jednak izometrickou silou (proti statickému odporu), izotonickou silou (pohyb se závažím po trajektorii pohybu končetiny), a nebo také unavitelností. Provedené studie prokázaly, že se stárnutím klesá výkonnost všech typů svalové síly a její pokles má prognostický význam pro kvalitu a délku života. Nejvíce studií bylo provedeno s měřením izometrické síly horních končetin. Prakticky všechny prokázaly u jedinců s nízkou silou výrazně horší prognózu a vyšší riziko úmrtí.

Mechanismy, které vedou ke ztrátě svalové síly, jsou komplexní. Se stárnutím dochází k celkové změně svalové architektury, vlákna se stávají kratšími, tenčími a je jich početně méně. Krom genetické výbavy jedince se uplatňuje řada biochemických dějů, které určují schopnost syntézy bílkovin nutných k svalové výstavbě, ovlivňují funkci mitochondrií nezbytných k svalovému dýchání a určují celkovou metabolickou výkonnost buňky.

Stárnutí je nepochybně hlavním rizikovým faktorem rozvoje sarokopenie a věk bohužel ovlivnit nelze. Avšak řadu jiných parametrů ovlivnit lze. Mezi ně patří zejména dietní vlivy. Příjem nízkého podílu bílkovin totiž vede u starších jedinců k rychlé ztrátě svalové hmoty. Dále je rozvoj sarkopenie zcela zásadním způsobem ovlivnitelný cvičením. Mnoho studií ukázalo význam posilování, přesněji cvičení proti odporu, jako metody, která vede ke zvýšení svalové hmoty. Avšak stejný nebo vyšší význam má i dynamické cvičení, tedy především chůze. Bylo prokázáno, že tento typ zátěže je mimořádně efektivní pro nastartování anabolických buněčných pochodů nezbytných k obnově svalové hmoty. Na druhé straně aerobní cvičení brzdí mechanismy, které se podílejí na svalové degradaci.

Celkově lze shrnout, že pokud se chceme dožít spokojeného a zdravého stáří, je péče o naši svalovou hmotu jedním z nezbytných předpokladů. Udržování svalů pravidelným cvičením se tak jeví nejen jako významný faktor estetický, ale i zdravotní. Aerobní cvičení nejen že snižuje kardiovaskulární riziko, ale tvoří zásadní předpoklad pro udržení adekvátního objemu svalové hmoty pro zdravé stárnutí.

foto © Christopher Nuzzaco | Dreamstime.com