S dětmi nebo bez dětí?

Toť otázka. Pokud máme na mysli sportovní chůzi v rychlém tempu, které přesně vyhovuje nám a našim tréninkovým cílům, odpověď bude zejména v případě menších dětí zcela jistě záporná. Na mnoha místech tohoto portálu se však můžete dočíst, že na chůzi není to nejcennější rychlost, ale čas, který chůzi věnujeme. Dokonce pomalá chůze, pokud jí věnujeme dostatek času, je lepší než půlhodina rychlé chůze v křeči. Všecho je otázka času, který čemu chceme věnovat, a zde máme možnost věnovat čas sobě i dětem zároveň. Existuje proto celá řada důvodů, proč chození s dětmi stojí za to. Především: společné procházky jsou ideální k tomu, aby si členové rodiny našli klidnou chvíli a vnímali jeden druhého – ať už při debatě, hře, anebo jen prostým sdílením společných zážitků. Chůze je zároveň ideální součást zdravého rozvoje našich dětí a hraje zásadní roli v prevenci dětské obezity.

Prevence dětské obezity

• Generace dnešních dětí ohrožena obezitou v takové míře, která může v budoucnu způsobit opětovný pokles průměrné délky lidského života. Tak zní závažné výstupy průzkumů mezi dětmi a mládeží v naší zemi z poslední doby. Obézních je v současnosti zhruba 20% chlapců a 10% dívek a hrozí reálné riziko, že tato čísla budou růst. Vedle špatných stravovacích návyků je hlavním viníkem tohoto stavu nedostatek pohybu.
• Chůze, která byla v minulosti nejpřirozenější složkou pohybové aktivity, u mnoha dětí z jejich životů beze zbytku vymizela. Děti jsou povětšinou rozváženy všude autem, chodit prakticky nemusí a tím pádem chození začnou považovat za nepotřebné a obtížné.
• Co s tím? Odpověď je nasnadě: začít chodit s dětmi pěšky.

Dítě se sice naučí chodit samo, ale k chození se musí vést

• Zatímco první krůčky zvládne zdravé lidské mládě samo od sebe a není potřeba ho nějak pracně učit chodit, stát se chodcem už vyžaduje trochu tréninku. Začít lze od nejútlejšího věku, kdy sice procházky nemají ani příliš dlouhou trasu, ani příliš rychlé tempo, ale pokud dítě chodí pravidelně, pokroky se záhy objeví. Pokud dítě zvykneme na chození, můžeme později zavést do pravidelného programu pěší chůzi do školky či ze školky.
• Řada dětí tvrdí, že je chodit pěšky “nebaví”. K tomu, aby děti přivykly chození a začaly ho vnímat jako samozřejmou a příjemnou součást života, skutečně budou potřebovat nějakou motivaci: cíl a s ním spojenou odměnu, zábavu během cesty – rozhovory, zpívání anebo nejrůznější hry.
• Děti samozřejmě snáz přivyknou pěší chůzi, pokud vidí příklad u rodičů. Pokud si naopak rodiče jezdí autem takříkajíc i pro noviny (nebo cigarety) do trafiky naproti přes ulici, těžko se nechají zlákat k chození sebelepší argumentací.
• Pokud je dítě vycvičeným chodcem už v předškolním věku, ochotněji bude pokračovat i v pěším chození do školy. Pro dospělého se pak stane brzy plnohodnotným partnerem pro pěší výlety i rychlou “výkonnostní” chůzi.

foto © Mariya Kondratyeva | Dreamstime.com