Peripatetická škola

Filosofická škola, kterou založil Aristoteles roku 335 před Kristem v Aténách, nesla název Peripatos a její členové se později začali nazývat peripatetici. Peripatos v řečtině znamená procházka, po staletí se proto věřilo, že učitel s žáky při výuce chodil. Slovo peripatos však může také označova místo, kde se chodí, tedy například chodba nebo ochoz. V případě Aristotelovy školy šlo o kryté sloupořadí spojující několik budov v zahradě, kterou mohl se svými žáky využívat.

Jak to bylo doopravdy v dobách aristotelských už se těžko někdy s jistotou dozvíme. A přestože dnes předpokládáme, že šlo spíše o školu v chodbě než školu v chůzi, označení peripatetický se každopádně vžilo a dodnes užívá pro některé mentální aktivity za chůze. A tak se můžeme setkat s pojmy, jako je třeba peripatetická přednáška – to jsou například různé poznávací vycházky spojené s poznáváním architektury. V psychoterapii se potom používá termín peripatetická skupina – jde o prvek skupinového terapeutického rozhovoru při procházce či výletu.

Ať už tomu bylo za Aristotela jakkoliv, peripatetické aktivity mohou být inspirací i pro naše činnosti. Vždyť kombinace tělesné a duševní stimulace je ideálním živným podhoubím pro naplnění dalšího řeckého termínu, slavného kalokagathia, kterým se označuje jednota krásy a dobra (kalos kai agathos – krásný a dobrý), tedy vztaženo na člověka harmonie mysli a těla.

foto © Vwalakte | Dreamstime.com