(Ne)viditelní chodci

„Rozhlédni se pořádně na obě strany! Počkej, až se rozsvítí zelený panáček. Neběhej po těch schodech!“ Zásady bezpečné chůze si bezděčně osvojujeme od malička. Základní pravidlo bezpečnosti pro chodce, kteří jsou účastni silničního provozu, je přitom až překvapivě opomíjené. Jednoduše jej můžeme formulovat jako „vidět a být viděn“ – ať už silnici přecházíme, nebo po ní jdeme delší dobu, nestačí pouze vidět přijíždějící vozidlo, důležitejší je, by jeho řidič viděl nás. Což není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.

Asi všichni to známe z vlastní zkušenosti. Chodců a turistů poučených, že při chůzi po silnici se mají držet na levé straně vozovky, je většina, těch, kteří si uvědomí, že řidič přijíždějícího automobilu ztěží zaznamená jejich černé, zelené či modré oblečení, potkáme pomálu. Adrenalinovým sportem se pak chůze ve vozovce stává zvlášť za šera, po setmění nebo ve špatném počasí. Potvrzují to smutné statistiky: šedesát procent chodců zemře v noci, osmdesát procent za snížené viditelnosti. (Ne)viditelnost chodců naše legislativa doposud opomíjela. Rok 2016 by měl přinést změnu. Životy začnou zachraňovat reflexní prvky.

Změnu zákona o pozemních komunikacích už schválili poslanci i senátoři, čeká pouze na podpis prezidenta. Co nás čeká, až zákon nabyde účinnosti? Jakmile se za tmy či mlhy, tedy za snížené viditelnosti, ocitneme na silnici mezi dvěma obcemi, povinně musíme mít na svém oblečení reflexní prvek. Za porušení této povinnosti pak zaplatíme až 2000 korun. Zákon má sice své mouchy (například neuznává v praxi ještě účinnější čelovky a jiné svítilny jako adekvátní náhradu za reflexní prvky), ale nemůžeme jej odsoudit jako nesmyslnou šikanu ze strany našich zákonodárců. Relexní prvky totiž na ši viditelnost zlepší skutečně zásadně.

Podle organizace Besip zaznamená ve tmě řidič modře oděného chodce pouhých 18 metrů před tím, než k němu dojede. Červená ani žlutá příliš nepomohou, bílé oblečení je na tom o něco lépe, vzdálenost se prodlužuje na padesát pět metrů, ale přesto to není dostatečná dálka, aby řidič bych schopen adekvátně reagovat. Naproti tomu reflexním materiálem na sebe řidičovu pozornost upoutáme ze vzdálenosti 200 metrů. Ministr dopravy Daniel Ťok přitom opakovaně zdůrazňuje, že smyslem zákona nejsou represe, ale snaha vychovat chodce k zopovědnosti – policie by proto ze začátku neměla vybírat pokuty, ale naopak reflexní pásky rozdávat.

Ministerstvo dopravy věnuje bezpečnosti chodců také některé dlouhodobější projekty, například kampaň, v níž poskytuje reflexní vesty mateřským školám. Každá školka se může rozhodnout, jestli o vesty požádá, a mnohé z nich nabídky využívají. Mohou vesty upotřebit na různých kurzech i při každodenních vycházkách – tak či onak, děti si hlavně od malička zvykají, že reflexní vesta nepředstavuje nic neobvyklého, nepohodlného či zahanbujícího. Reflexní prvky nyní, jako každá novinka, vzbuzují emoce, zákon provází negativní ohlasy a možná si jen naivně slibujeme, že nehod napřesrok ubude. Stejně možné je ale taky to, že naše děti budou reflexní oblečení při chůzi po silnici považovat za stejnou samozřejmost jako my přecházení přes přechod na zelenou.