Když chůze bolí a není to únavou ....

Hodně z nás má tu smůlu, že si buď díky rizikovým faktorům zděděným po rodičích, nebo svým poněkud nezřízeným životním stylem dospěje k tzv. ischemické chorobě dolních končetin. Jde v podstatě o zanesení tepen dolních končetin aterosklerózou. Laicky bychom to mohli přirovnat k zanášení vodovodních trubek vodovodním kamenem. Hlavním rizikovým faktorem tohoto onemocnění je e vedle cukrovky především kouření. Chorobou v nějaké formě trpí zejména po šedesátce poměrně velké procento lidí. Nedávný výzkum CHZECH-ABI prováděný Českou angiologickou společností v ordinacích praktických lékařů ukázal, že již ve věku nad 50 let trpí tímto onemocněním asi 5% vyšetřených a ve věku nad 80 let se toto číslo blíží k jedné pětině.

Onemocnění se projevuje nejčastěji jako bolesti ve svalech vznikající již po poměrně krátké ujité vzdálenosti. Nemocní to často popisují, jako kdyby se jim do lýtka zakousl pes, nebo jako když člověk vleze do hodně ledové vody. V pokročilých stádiích onemocnění se bolesti stávají často klidovými, jsou horší v noci a trochu ji uleví svěšení nohy dolů z postele.

Moderní medicína se umí s tímto onemocněním vypořádat jen částečně. U velkého procenta nemocných jsou lékaři schopni cévu zprůchodnit, ale celý proces aterosklerózy vyléčit dosud nedovedeme. I tak přináší obnovení průtoku cévou značnou úlevu. Ukazuje se však, že velmi efektivním opatřením, které nejen že po čase zlepší potíže, ale významně zlepšuje i kvalitu života, je právě chůze. Ta zde není jen rehabilitační metodou, ale díky chůzi dochází k objektivnímu zlepšování prokrvení končetiny. U těch nemocných, u kterých se nepodaří všechny cévy jednoduše zprůchodnit, je pak chůze absolutn klíčová pro zlepšení těch okrsků tkáně, kam se nepodařilo okysličenou krev znovu dostat intervencí.

V nedávné době byly nejméně ve dvou studiích (studie CLEVER a rotterdamská studie Sandry Spronk) proti sobě srovnávány metody intervenční, kdy lékaři obnovili průtok do končetiny katetrizačním zprůchodněním tepny, a trénink chůze. Výsledky byly velice překvapivé, chůze si vedla v řadě aspektů stejně dobře jako drahé intervence a v některých ohledech je dokonce předčila.

Je samozřejmé, že chůze je obtížná pro pacienty, kteří mají bolesti po několika desítkách metrů. Ti by jistě měli vyhledat lékařskou pomoc a nebránit se intervenčnímu zákroku. Absolutně to platí pro nemocné s klidovými bolestmi nebo dokonce se vznikem defektů či gangrény. Na druhé straně, pokud potíže dovolují ujít alespoň pár stovek metrů, je rehabilitace chůzi proveditelná. Trénink spočívá v opakovaných a postupně prodlužovaných úsecích, nejvýše však právě do objevení bolesti. Pak je třeba vždy zařadit krátkou přestávku a interval opakovat. Při důsledném tréninku se intervaly postupně budou prodlužovat a potíže se mohou značně a dlouhodobě vylepšit.

Vše samozřejmě musí být doprovázeno dalšími opatřeními ve smyslu kontroly rizikových faktorů. Nutností je nekouřit, dobře léčit zvýšený cholesterol, cukrovku, vysoký tlak. Objevení se bolestí v nohou při chůzi po neadekvátně krátké době je proto vždy důvodem k návštěvě lékaře, který celkem jednoduchými metodami dokáže zjistit, zda jsou končetiny dobře nebo špatně prokrvené.

Pokud patříte k těm, které onemocnění ischemickou chorobou dolních končetin již postihlo, pak je třeba zdůraznit, že krom chůze samotné je třeba mimořádně úzkostlivě pečovat o nohy. Je třeba zabránit jakémukoli poranění (zejména k nim dochází při neodborné pedikúře nebo v domácím prostředí při nošení nevhodné domácí obuvi. Je však třeba zabránit i otlakům z nevhodné obuvi jako takové. Velmi špatné následky má také prochladnutí či omrznutí končetiny.

Ačkoli se zdá, že ohrožení končetiny není tak závažné jako ohrožení srdce například infarktem, má komplikovaná ischemické choroba dolních končetin docela špatnou prognózu. A komplikace mohou být často výsledkem i zcela banálního poranění.

Foto © Péter Gudella | Dreamstime.com