Questing – honba za pokladem

O geocachingu už jsme na našem webu psali, podobnou aktivitou, kterou bychom vám rádi představili, je questing. K chůzi má totiž mnohem blíže než oblíbenější a v našich končinách rozšířenější geocaching. Vydáte-li se totiž na quest – tzv. hledačku, obvykle to jinak než pěšky nepůjde. Výhodou je, že nebudete potřebovat chytrý telefon ani navigaci, bohatě postačí tužka a papír. O co tedy kráčí?

Úplně původně pochází tato aktivita z Velké Británie, kde je rozšířená jako „letterboxing“, questing je její americkou obdobou. U nás se první questy objevily v roce 2012 a uchytil se pro ně název „hledačka“, ale pro většinu z vás nebude znamenat zásadní novinku – hledačky jsou totiž podobné tzv. orienťákům nebo šipkovaným, které si pamatujete z dětských táborů. Texty hledaček obvykle spojují zábavu a poučení o místech, kterými vede jejich trasa, a ukrývají různé indicie, jejichž správné rozluštění dovede zájemce k „pokladu“.

Při procházení musíte mít oči otevřené – všímat si věcí, kterých byste si při všední cestě nevšimli. Hledačka se může stát dobrodružstvím i pro toho, kdo trasu zná jako své boty. Přinutí vás hledět na známá místa novýma očima. Trasy, témata i příběhy hledaček závisí na skupině nebo člověku, který je připravuje. Společnými jmenovateli jsou dobrovolnost, kreativita, nadšení a dobrá znalost vybrané lokality. K některým hledačkám budete při procházení potřebovat mapku a průvodku (návod), které si vyhledáte na internetu, texty potěší důvtipem, verši i obrázky. Jen se musíte připravit, že cesta k pokladu se vám neotevře zadarmo – tedy obrazně. Jedním z pravidel questingu totiž je, že se za něj neplatí penězi. Bez trochy té námahy a přemýšlení ovšem krabici s pokladem těžko objevíte.

Výrobu hledačky nepovažujte za snadnou záležitost – základním předpokladem je skvělá znalost lokality, jejích zvláštností, historie nebo přírody. Příprava vyžaduje také dostatek času, protože všechna zastavení se musí důkladně promyslet, aby byl poklad k nalezení. Ve Spojených státech je zvykem, že hledačky připravují například studenti v rámci projektové výuky, aby se sami naučili poznat svůj region. Uplatnit mohou jazykové schopnosti, znalosti ze zeměpisu, dějepisu, biologie nebo výtvarné výchovy.

A co že je k nalezení v krabici, která by měla být na konci trasy důmyslně ukryta? To se nehodí prozrazovat a navíc se poklady liší tak jako trasy a lidé, kteří stáli u jejich zrodu. S jistotou ale můžeme použít staré, známé a otřepané „cesta je cíl“. Hledačka má hlavně potěšit, přinést radost z chůze a i poznání. Velmi často míří hledačky na konkrétní cílové místo, některé se věnují pouze určitým obdobím nebo sezónním slavnostem a jejich přístupnost je omezená.V Česku jich ale stále přibývá a hledáte-li právě inspiraci k výletu, neváhejte zapátrat na internetu po hledačce pro svou vytipovanou destinaci. Stáhněte pokyny a vydejte se za dobrodružstvím, které by vám záviděl i John Silver!