Pěší cesta do školy

V rámci prevence obezity by se měly děti alespoň hodinu denně věnovat tělesné aktivitě. Pěší chůze do školy a ze školy může pokrýt významnou část tohoto elementárního požadavku pro zdravý životní styl. Důvodů, proč se pokusit o změnu a začít chodit do školy pěšky, je ale mnohem víc. Pěší cesta do školy pozitivně ovlivňuje psychiku dětí, ukazuje se, že děti, které ráno vyvinuly nějakou tělesnou aktivitu, jsou lépe schopny se ve škole soustředit. Děti samostatnou cestou do školy také posilují svoje sebevědomí, stejně jako mají šanci budovat přátelské vazby se spolužáky. To jsou zisky, které se týkají bezprostředně samotných dětí. Ale z rozhodnutí chodit pěšky mohou profitovat i rodiče a širší okolí. Pokud budou rodiče své dítě na cestě doprovázet, udělají také oni pozitivní krok pro své zdraví. Finanční úspora za ušetřené pohonné hmoty je jasná, stejně jako přínos pro životní prostředí. Tím nejcennějším ale může být společně strávený čas, který si rodič a dítě v průběhu dne málokdy jindy mohou věnovat. Při společné procházce se rodiče dozvídají o svém dítěti mnohem víc než jindy. Co se dítěti zdálo, na co se těší, čeho se bojí – to vše jsou témata, která mohou rodičům mnoho napovědět a pomoci například v rozpoznání šikany ve škole.

Podpora pěší cesty do školy

V mnoha vyspělých zemích a postupně i v některých lokalitách u nás fungují programy na podporu změny ve prospěch pěší cesty do školy (u nás jde například o projekty Nadace partnerství – program Bezpečné cesty do školy http://www.nadacepartnerstvi.cz/doprava/na-zelenou).

Co můžeme udělat sami

• Je jasné, že taková změna není jednoduchá ani prostá překážek. Jde o čas, o přílišnou vzdálenost školy od domova, nebezpečí, jak v podobě silničního ruchu tak i pouliční kriminality, ale i stále častějšího šikonování dětí navzájem. Svou roli mohou hrát i nepříznivé klimatické podmínky, které někdy mohou panovat po velkou část školního roku.
• Kvůli tomu, že je škola od bydliště příliš daleko, asi málokdo změní školu anebo dokonce naplánuje stěhování. Stále ovšem existuje možnost, zkombinovat cestu autem s částí, kterou půjde dítě pěšky. Není přece nutné zajíždět až před školu (kde navíc často bývá dopravní situace složitá), lze zkusit vybrat takový závěrečný úsek, který bude příjemnou procházkou pro dítě a úsporou času i nervů pro motoristu.
• Překážky v podobě nebezpečí po cestě do školy jednotlivý rodič nemůže odstranit, může ale zkusit najít alternativní trasu, která by se nejproblematičtějším místům vyhnula. Přestavby a úpravy na trase mohou pak být řešeny na komunální úrovni, přitom právě podněty od rodičů bývají mnohdy tím, co změny nastartuje.
• Klimatické překážky zmíněné na závěr výčtu odstranit už vůbec nelze, nechceme-li se kvůli příhodnějšímu podnebí odstěhovat do jiného zeměpisného pásma. Řešení ale existuje a trefně ho vystihuje rčení, že “neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení”.
• Menší děti bude samozřejmě nutné nějaký čas po cestě do školy doprovázet. Později mohou děti chodit ve skupince, se starším kamarádem či samy – záleží na vzdálenosti, typu cesty a rozumové vyspělosti dítěte. Existují také organizované skupiny, kdy dva rodiče obcházejí více stanovišť a sbírají děti z určité lokality, podobně jako to mají za úkol tzv. školní autobusy – proto se tomuto systému říká anglicky Walking bus (německy pedibus, italsky piedibus, česky chodící autobus nebo pěšibus).

     Foto © Psych | Dreamstime.com