Rozhovor s panem Davidem Holubem, spoluautorem turistických známek
Naše chodecké zvyklosti jsou různé. Pro některé z nás se stala chůze životním stylem, pěšky chodíme do práce, z práce i na nákupy. Pro jiné je chůze outdoorovou, takřka sportovní aktivitou. Někoho těší bezcílné toulky krajinou a procházky po notoricky známých místech, třeba okolo chalupy. Jsou mezi námi ovšem i nadšení výletníci, kteří si při procházce či túře rádi odškrtnou položku na pomyslném či reálném seznamu vytyčených cílů. Anebo si odvezou něco, co jim bude dosažení další mety připomínat. Razítko a nálepku v ochmataném turistickém deníku či malou dřevěnou plaketu s háčkem – turistickou známku. O vzniku a příznivcích tohoto českého fenoménu jsme si povídali s duchovním otcem turistických známek, panem Davidem Holubem.
Má turistická známka nějaké své předchůdce?
Nevíme o nich. Už za Rakouska a během první republiky se vyráběly tradiční kovové štítky na hole, stejně jako v Německu či v Alpách. Dřevěné hole se ale už nenosí…
Jak a kdy tedy vznikl fenomén turistické známky?
První TZ č. 1 byla vyrobena v roce 1997 pro Praděd. Inspirací byly tradiční skautské či trampské „salámky“, ale technologie vypalování se pojí spíš s ruční uměleckou prací s loveckými motivy. V Malé Morávce, v restauraci na Rychtě byl tradiční „fořtovský stůl“, kolem kterého bylo do dřevěného obložení vypáleno několik loveckých motivů…
Originální je propojení se sběratelskou hrou a s principem exkluzivního prodeje – konkrétní známka se dá koupit pouze na místě, které označuje, případně v nejbližším možném místě. Praděd tak neseženete ani na Ovčárně, nebo v Karlově Studánce – je nutné si vyšlápnout až na vysílač.
Existuje místo, kde můžeme koupit libovolnou známku – doplnit si sbírku, aniž bychom „dosáhli vrcholu“?
Ne ne. Chybějící známky sběratelům posíláme, může se stát, že ji nesehnali, byla zavíračka… Vždy ale chceme důkaz, fotku, vstupenku… Kdo chce podvádět, sehnal by si ji na internetu, ale připravil by se o zábavu. Takových lidí je jen pár a ví se o nich.
V posledních letech se využívají také naše mobilní aplikace, které obsahují tlačítko „byl jsem zde“, které vytvoří v profilu sběratele důkaz na základě GPS souřadnic.
Podle jakého systému se rozhodne, jaká další známka bude vyrobena a vydána? Kolik jich v současné době v ČR můžeme získat?
V ČR je kolem 2400 Turistických známkových míst. V posledních 10 letech se výběr zpřísnil – v prvním kole je vyřazeno cca 70 % uchazečů a ti schválení stejně musí projít internetovým hlasováním samotných sběratelů.
Sběratelé mají různou hlasovací sílu podle své pozice v žebříčku. „Znalec ČR“, který vlastní 200 a více Prémiových známek, má 4 hlasy, protože má také nejlepší přehled. Díky tomu celý systém nedevalvuje – ročně přibývá jen asi 50 nových Turistických známkových míst.
Kolik lidí známky v současné době „oficiálně sbírá“?
V databázi sběratelů je cca 25 tisíc lidí. Aktivních je asi polovina, kolem 12 tisíc lidí dostává na jaře poštou nový Atlas turistických známkových míst. To jsou ale jenom ti v Česku. Další největší komunity existují na Slovensku a v Polsku.
Víte o českém sběrateli, který by měl všechny známky?
Pár jich takových je. Ti lidé se znají a urputně mezi sebou zápolí, každý rok se pořádá setkání sběratelů a také tradiční „Dekorování nových znalců ČR“ v našem muzeu a infocentru v Janovicích u Rýmařova. Tradičně na špici je Jaroslav Friedman, řečený Fredo, který je také správcem našeho FCB profilu.
Znáte jejich motivaci? Co je těší právě na sběratelství turistických známek?
V době, kdy je každý pod atakem reklamy a všechno se nám stále cpe horem dolem, jsou Turistické známky věc, kterou je třeba opravdu získat a zapotit se pro ni. Turistická známková místa jsou navíc skutečně kvalitním cílem výletu, ve své většině nekopírují ty „renomované památky“ s davy turistů, ale upozorňují na nové naučné stezky, zříceniny ukryté v lesích nebo nové rozhledny… Lidé mnohdy netuší, co mají za humny. Tak to také celé vzniklo – rýmařovští skauti neznali po obnovení Junáka jesenickou hřebenovku…
Děkujeme za rozhovor
(ptala se Tereza Hýsková)