Dotaz: Srdeční frekvence (fat-burning zone)
Na svých stránkách několikrát uvádíte, že optimální pásmo srdečního tepu při chůzi pro spalování tuků je 50–60 %. Na mnoha jiných stránkách (mám pocit, že převažují) je za optimální pásmo považováno pásmo 65–75 %. Můžete mi prosím ujasnit, proč je někde bráno to a jinde ono? A které tedy pásmo využívat pro optimální pálení tuků? (Radek Vácha)
Na dotaz pana Radka Váchy odpovídal zakladatel portálu 6000kroku.cz, MUDr. Jan Hugo:
Problematika optimální srdeční frekvence není jednoznačná, máte pravdu, že v odborné literatuře (i na portálech věnovaných posilování a fyzické aktivitě) se uvádějí různá rozmezí v širokém intervalu od 50 do 75 % maxima.
Hlavním důvodem je toto: optimální frekvence se významně liší podle stupně trénovanosti, tedy netrénovaný jedinec bude mít optimální frekvenci níž (tedy 50–60 %) než člověk, který například pravidelně běhá – ten je obvykle schopen vydatně spalovat tuky i v pásmu, kde netrénovaný jedinec už „jede“ na kyslíkový dluh, tedy vyžaduje k pokračování fyzické aktivity anaerobní spalování sacharidů.
V praxi to však není až tak důležité, ukazuje se, že rozhodující je celkový čas fyzické aktivity. Pokud tedy vydržíte hodinu běžet, spálíte určitě víc tuku, než hodinou chůze (neboť abyste vydržel hodinu běžet, tak už jistě musíte být trénovaný). Je však obvykle lepší hodina chůze oproti řekněme dvaceti minutám běhu.
Na portálech věnovaných posilovnám se často zpochybňuje samotný princip fat-burning zóny. Nejasnosti přitom vycházejí nejen z výše uvedeného, ale také z komplikované vzájemné regulace buněčného spalování tuků a sacharidů a také ze známé schopnosti organismu si do určité doby držet původní hmotnost za každou cenu.
Hlavním důvodem je toto: optimální frekvence se významně liší podle stupně trénovanosti, tedy netrénovaný jedinec bude mít optimální frekvenci níž (tedy 50–60 %) než člověk, který například pravidelně běhá – ten je obvykle schopen vydatně spalovat tuky i v pásmu, kde netrénovaný jedinec už „jede“ na kyslíkový dluh, tedy vyžaduje k pokračování fyzické aktivity anaerobní spalování sacharidů.
V praxi to však není až tak důležité, ukazuje se, že rozhodující je celkový čas fyzické aktivity. Pokud tedy vydržíte hodinu běžet, spálíte určitě víc tuku, než hodinou chůze (neboť abyste vydržel hodinu běžet, tak už jistě musíte být trénovaný). Je však obvykle lepší hodina chůze oproti řekněme dvaceti minutám běhu.
Na portálech věnovaných posilovnám se často zpochybňuje samotný princip fat-burning zóny. Nejasnosti přitom vycházejí nejen z výše uvedeného, ale také z komplikované vzájemné regulace buněčného spalování tuků a sacharidů a také ze známé schopnosti organismu si do určité doby držet původní hmotnost za každou cenu.
