Dobré zprávy do nového roku

Pěkných pár let už si chci založit svůj blog. A přesně stejně dlouhou dobu si kladu zásadní otázku – kde? Nechci jít ani na stránky, kde převládají čistě politická témata, ani na stránky příliš miminkovsko-maminkovské. I když to bývají právě témata kolem dětí, která mě čas od času přimějí hlásat nějakou zásadní informaci do světa. Jako třeba tu, že by děti měly chodit pokud možno pěšky a ne být rozváženy všude autem. A že by „se“ pro to mělo něco udělat.

Čili ta první dobrá zpráva je, že už znám umístění pro svůj blog. Na web o chození dozajista patří.

Druhá dobrá zpráva je ta o chození samotném. O tom, že se nemusím nutit do běhu, přemlouvat zlobivý kotník, aby při tom nebolel, ani řešit otázku, jestli se po běhání nenastydnu. Dobrá zpráva je i ta, že chození je zadarmo. V roce, ve kterém nikdo neslibuje hojnost a blahobyt, je předsevzetí „dám se na chození“ jedním z těch vzácných, která nebudou nic stát. Naopak – mohou nám dokonce pomoci ušetřit. Doslova na každém kroku.

V dobrou zprávu se pak může proměnit i moje obyčejná zapomětlivost. Až zase – jako dnes – zapomenu koupit například petržel, z pocitu „ach jo, musím znova do večerky“ bude hned: „výborně, smím udělat něco navíc pro sebe“. A tak si do nového roku přeju, aby se dobré zprávy o chození rozšířily mezi spoustu dalších lidí, aby je dostali jako takový úsporný balíček pro radost. A přeju si, abychom na sebe navzájem přestali troubit klaksony z aut a víc si za pochodu povídali.