Home | O nás | Kontakty | Přihlášení | Registrace




Alexandra Vokurková

Flexibilita versus stabilita obuvi

Bota na chození by měla být flexibilní, aby noze dovolovala při kroku „přehoupnout se“ z paty na špičku. Boty, které nejsou flexibilní, se pro rychlou chůzi nehodí. Na druhou stranu naše noha při chůzi potřebuje také podporu pro zvýšení stability. Jak dosáhnout toho, aby naše bota spojila obě vlastnosti v přesně takové míře, která je pro naši nohu vhodná?

Především je třeba zdůraznit, že pro chůzi na delší vzdálenosti není vhodná obuv s maximální flexibilitou, která neposkytuje oporu pro nohy. V této obuvi hrozí větší riziko drobných zranění, například plantární fasciitis.

Hitem posledních let je takzvaná minimalistická obuv, v které začíná běhat nebo chodit stále více lidí. Tato obuv odbourává většinu podpůrných i tlumících prvků boty, jediným kritériem je lehkost obuvi, která ve svém krajním provedení vypadá jako prstová rukavice na nohu zespod potažená gumou. Cílem je co nejvíce se přiblížit pocitu běhu nebo chůze naboso. Stoupenci tohoto typu obuvi argumentují tím, že všechny sofistikované konstrukční prvky sportovní obuvi svým působením na naši nohu v důsledku jen oslabují svaly a šlachy chodidla a tím klenbu naší nohy poškozují. Jednoznačnou nevýhodou minimalistické obuvi je bolestivost došlapu zejména na tvrdším či hrbolatém povrchu. Pokud chceme chodit po dobu 30 a více minut, naše noha bude potřebovat více opory, než mohou minimalistické boty poskytnout.

Flexibilitu boty poznáme tak, že botu uchopíme oběma rukama a zkusíme zkroutit ji „do vrtule“. Ideální je, pokud jde botu mírně zkroutit. Pokud z ní vytvoříme spirálu, bota se k delší chůzi nehodí. Dalším testem je ohýbání boty špičkou proti patě. Bota vhodná na chození by se měla ohnout ve své přední části. Pokud botu ohneme snadno tak, že je „přeložená na polovinu“, opět se nehodí na dlouhodobé chození. Posledním testem je přimáčknutí špičky na tvrdém podkladu, při kterém by se měla zvednout patová část boty do vzduchu.

Za určitých okolností můžeme upřednostnit větší podporu nohy i za cenu menší flexibility obuvi. Lidé s nadměrnou pronací (vbočení kotníků) a také lidé s vyšší tělesnou hmotností by měli volit boty zajišťující vyšší míru opory a stability pro nohu. Tento typ bot je označován jako boty s kontrolou pohybu („motion control“ nebo „high stability“). Boty jsou pevnější, trochu těžší, ale trvanlivé. Mohou být dobrou volbou také pro lidi s plochou nohou.

Přechodným typem mezi botami s kontrolou pohybu a lehkými treninkovými botami jsou boty anglicky označované jako „stability shoes“, které jsou flexibilnější než boty s kontrolou pohybu, ale stále poskytují dobrou stabilitu i trvanlivost. Jsou vhodné pro lidi střední hmotnosti bez výraznějších problémů s technikou kroku.

Pokud chodíte na velmi dlouhé vzdálenosti, zejména po tvrdém povrchu, bude třeba pořídit si boty se silnějším polstrováním, takzvané tlumicí boty. Míra stability poskytovaná tímto typem bot je však menší.

foto © Blasbike | Dreamstime.com


Reklama


'Chůze'**'chuze' 'Zdraví'**'zdravi' 'Péče o nohy'**'pece-o-nohy' 'Redukce váhy'**'redukce-vahy' 'Výživa'**'vyziva' 'Životní styl'**'zivotni-styl' 'Vybavení'**'vybaveni'), 'Turistika'**'turistika'

Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.