Home | O nás | Kontakty | Přihlášení | Registrace




Krokoblogy

 

Nemám rád předjaří [Aleš Linhart, 17.3.2013]

Nemám rád předjaří a přece ve mně vzbuzuje naději, že se chystá něco skvělého, delší a teplejší dny, vonící tráva a bublající život. Ale prozatím tu je pouze konec března se svým chladem kam se podíváš, bláto na cestách a vybledlé barvy, všechno dohněda. Pražské lesy k tomu skýtají nevábné pohledy na hromady odpadků, které, zdá se, nikdo neuklízí jak je rok dlouhý, ale na jaře aspoň zarostou bující vegetací. Nemusíte ale mít rádi tuhle dobu a stejně se vám občas někde něco zalíbí. Třeba pomalu rozmrzající rybníčky s ledem dost silným na to, aby zbloudilému beaglovi umožnily předvádět biblické kousky chůze po hladině ...

Žena a fotbalový zápas [Jitka Novotná, 12.3.2013]

Dobrý den, velice mě pobavil článek o rodinných vazbách J. Proto bych se ráda přidala se svým sportovním příběhem. Dostala jsem krokoměr k loňským Vánocům od manžela, ale většinu času při jeho využívání trávím se svými kamarádkami nikoliv s manželem. Manžel je sportovně založený, ale chození bez cíle mu přijde trošku zbytečné. Před několika týdny mě překvapil. Při večeři mně sdělil, že jeho kamarád, se kterým měl jít na fotbalový zápas SPARTA Praha – FC Chelsea, onemocněl. Přišlo mi divné, že už dále hovor na fotbalové téma nerozvíjel  ...

Utužení rodinných vazeb [Jaroslav Dlask, 1.3.2013]

Uběhl další týden (pátý) a počet kroků v krokoměru moc nepřibývá, přestože ho nosím stále s sebou. Co s tím? Večer po příchodu z práce je potřeba věnovat se domácím aktivitám, takže můj odchod na delší vycházku k získání dalších kroků nepřipadá v úvahu, bez toho aniž bych riskoval domácí výměnu názorů. Zvolil jsem tedy jinou variantu a začal přesvědčovat partnerku, která mimochodem při sedavém zaměstnání, moc sportovních aktivit také neabsolvuje. Půlhodinka přesvědčování a povedlo se ... 

Magické krabičky [Jaroslav Dlask, 15.2.2013]

Také znáte ten pocit? Víte, že byste se měli hýbat, ale bojují ve vás dvě já a většinou zvítězí já, zítra se už určitě budu hýbat. Upřímně, jsem na tom někdy podobně jako vy a to od dětství sportuji, jen pracovních povinností je více a následně přicházejí výmluvy. Přemýšlel jsem, jak si rozhodování zpříjemnit. Začalo hledání inspirace na internetu. Po několika minutách mám řešení - krokoměr. Osobní motivace je vyřešena, a pak přišel další nápad, že se dají stejným způsobem povzbudit ...

Jak jsme začali chodit [Blanka Boháčová, 2.2.2013]

Celá naše rodina patří mezi nadšence pro chození. V mládí jsem sportovala, hrála jsem volejbal ještě i v době, když už jsem byla vdaná. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych mohla mít problémy s nadváhou. Ale po dětech jsem postupně přibrala skoro o patnáct kilo. Kupodivu to nebylo ani během těhotenství nebo hned po porodu. Nejhorší to bylo vždycky v době, když bylo dětem kolem dvou let. Dodatečně mě napadlo, že to mohlo souviset právě s tím, že tou dobou jsem skoro přestala chodit ...

 Školní zařízení drive-in [Saša Vokurková, 18.1.2013]

Když pozoruji ranní ruch v těsné blízkosti školních zařízení, kde se všichni snaží zastavit autem tak blízko ke vchodu do školy, jak jen to jde, zdá se mi, že ideálem dnešních rodičů by snad byly školy a školky typu drive-in. Dokonce myslím, že je to myšlenka, které by se měli urychleně chopit zdatní úředníci ministerstva školství, anebo ještě lépe úředníci institucí evropských. Školy by přece stačilo jen nepatrně přestavět, aby se příjezdová silnice protáhla dovnitř do budovy. Autem by se potom dalo zajet rovnou pod střechu a pěkně do tepla ...

 Den jako stvořený pro nesmeky [Jiřka Kleinová, 6.1.2013]

Nemít nesmeky, nešla jsem dnes ven. S nesmeky jsem se poprvé setkala před třemi lety. Nevěděla jsem, že se jim říká nesmeky, nejdřív jsme jim říkali jednoduše řetězy na boty. Koupili jsme je na horách u prozřetelného pana vlekaře. Díky nim jsme mohli vzít babičku, co špatně chodí, na procházku po uklouzaných svazích. Nesmeky považujeme za revoluční vynález, i když na nich vlastně na první pohled nic převratného není. Ale jak už to tak bývá, revoluční objevy bývají triviální ...


Jak jsme si užili poslední sníh a první jarní slunce

Stanovili jsme si s přítelem nepříliš ambiciózní, zato dost tradiční plán – stovka jarních kilometrů nachozená jinde než v našem nejbližším okolí a jinak než při cestě z práce a do práce, do hospody či z hospody.

Zlatonosný Hamerský potok

V ráji šumavském

Koncem června 2015 jsem se vypravil na Šumavu a moje sestřenice mi byla zasvěcenou průvodkyní. Je rodačkou ze Stach, kraj svého rodiště miluje. Můj tatínek byl ze Sušice a polohu našeho hlavního města s úsměvem upřesňoval „Praha u Sušice“. V červnu, protože jsou pláně plné květů, už jezdí sezonní „zelené“ autobusy a je ještě málo turistů, ubytovali jsme se na Kvildě.

Strážce nového mostu

Šumava pro začátečníky

Do obce Borová Lada, ležící na samém okraji Národního parku Šumava a nedaleko proslulé Kvildy, jezdím více méně pravidelně poslední dva roky. Jako rodilou Hanačku mě fascinují zdejší vrchy i vršky, hluboké hvozdy, divoké bystřiny, slatě i téměř nedotčené příhraniční oblasti se svými zaniklými obcemi…

Aplikace vám v chůzi pomůže!

Předsevzetí: 4000 km za rok

Chůzi provozuji, myšleno velmi aktivně, třináctý měsíc. Začínal jsem na 103 kilogramech váhy při 180 centimetrech výšky ve věku 52 let. Po roce chození jsem o 13 kilo lehčí, velmi dobře se cítím, zlepšil se mi tlak a jsem ve formě.

Dálnice D8

Užitečné tipy: Pěšky do okolí Prahy

Cesta z Prahy na Říp je obdivuhodným výkonem, k němuž se vloni odhodlali zakladatelé projektu 6000 kroků, dr. Jan Hugo a prof. Aleš Linhart. Jak v cestě obstáli, se dočtete v článku Nejnečekanější skvělý den roku 2015. S velkým zájmem jsme si v redakci přečetli také ohlasy nadšenců pro podobné chodecké vytrvalostní trasy.

Nejnečekanější skvělý den roku 2015

Někdy během února jsme stáli před otázkou, kam naplánovat výlet „otců zakladatelů“ portálu www.6000kroku.cz. Volba nebyla těžká, padla na cestu z Matky měst a sídla českých králů na mytický kopec českých dějin, kde spočinul praotec Čech… Jinými slovy, cesta praotců za praotcem…

Šumava 5. prosince 2014

Jak jsme se ztratili v čase

Prosinec 2014, Česko se zrovna otřepalo z ledovkové kalamity, stromy jsou polámané, kam se podíváš, a venku je všechno jen ne hezky. Sedíme na Šumavě u kamen a přemlouváme se, že je nutno vyrazit. Jenže to přemlouvání trvá nějak dlouho a tak když vyrážíme na pochod, vůbec si neuvědomuje, že den se překlopil do své druhé poloviny. A protože ty dny jsou v prosinci už hodně krátké, ztrácíme denní světlo poměrně záhy.

Utužení rodinných vazeb

Uběhl další týden (pátý) a počet kroků v krokoměru moc nepřibývá, přestože ho nosím stále s sebou. Co s tím? Večer po příchodu z práce je potřeba věnovat se domácím aktivitám, takže můj odchod na delší vycházku k získání dalších kroků nepřipadá v úvahu



Reklama


'Chůze'**'chuze' 'Zdraví'**'zdravi' 'Péče o nohy'**'pece-o-nohy' 'Redukce váhy'**'redukce-vahy' 'Výživa'**'vyziva' 'Životní styl'**'zivotni-styl' 'Vybavení'**'vybaveni'), 'Turistika'**'turistika'

Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.